Předně pro různé diskutující ředitele zeměkoule podotýkám, že nejsem ekonom a to, co mě zajímá na celé recesi je vliv mentálního naladění národa na ekonomická čísílka. Obyčejný člověk si totiž přeloží novou státní politiku na oživení ekonomiky jasně: více utrácet, rozhýbat trhy, vnést větší důvěru, což zní krásně, ale co to vlastně je ze sociálního či psychologického hlediska ona důvěra v ekonomiku a ve stát?
Slovo důvěra charakterizuje pocit, že se mohu spolehnout na něco, co je ze zásady vratké, na co by bylo lepší z čistě statistického hlediska nespoléhat. Kamarád je člověk, kterému mohu věřit a vím, že mě nezradí i když proto nemám žádné záruky. Víra v Boha zakládá jeden z nejpevnějších vztahů lidské existence, avšak bez přímých důkazů. Stejně tak láska závisí na důvěře obou partnerů. Důvěra v něco apriori vratkého přináší do lidských životů jedny z nejsilnějších momentů: lásku, kamarádství, víru nebo také ekonomický růst. Ano, důvěru lze trochu perverzně nahlížet také jako investici.
Důvěr je vícero druhů. Některé získáváme socializací, jiné přichází z dějinnými chvílemi, například důvěra v revoluci. Jiné jsou založeny na vztazích jednoho s druhým. Jedno je však všem důvěrám společné, jakmile se jednou ztratí, velmi těžko se získávají nazpět.
Pokud někdo chce získat zpětně důvěru, musí působit důvěryhodně. To znamená, že se musí chovat tak, aby jeden viděl, že když zavře oči a bude padat, druhý ho chytí. Potom pokud je to důvěra v trhy, co zakládá ekonomický růst, pak je naprosto směšné, když si někdo myslí, že pouhým nalitím peněž vytvoříme větší důvěru v naší ekonomiku a tím i růst.
Je jedno jak moc stát bude stimulovat ekonomiku, protože naše občanská důvěra ve stát jako takový je pod bodem mrazu. Důvěra v trh je v našem případě velmi blízko důvěře ve stát. V momentě, kdy každý ví, že stimuly budou rozkradeny předem známou skupinou „podnikatelů“, že budou předraženy a využity na budování zmetků, je podobné rozhazování naprosto zbytečné. Pokud chce stát vytvořit důvěru, musí se nejdříve chovat tak, aby mu bylo možné důvěřovat: je třeba postavit nepředraženou dálnici, která se po dvou měsících nerozsype, někde ušetřit, zavést pár slušných zákonů, aby se občan nemusel bát, že kvůli jedné nezaplacené složence mu vypečený exekutor zabaví dům, nedovolit těm největším Berbrům, Janouškům, Bémům aby odešli bez trestu. Je třeba dát občanům pocit, že úředník je pomocník, nikoliv překážka. Občan musí věřit, že na stát je alespoň trošku spoleh a že je součástí něčeho, co funguje a má smysl. Podnikatel musí vidět, že nebude zrazen státem, když vloží veškerý svůj um do nového projektu, úředník musí mít šanci kariérního růstu. Pak bude důvěra ve stát a jeho trhy obnovena. Jednoduše je potřeba, aby člověk byl pyšný na to, že pochází ze země, která je schopna udělat kvalitní věci a to nejen když jde o fotbalový nebo hokejový mač.
Zde navrhovaná opatření nestojí nic navíc oproti současnému provozu státu. Jde jen o donucení správců státu, aby dělali svou práci pořádně. Dokud tato snaha nebude úspěšná, budeme se potýkat s ekonomickou recesí.