Reklama
 
Blog | Daniel Zeman

O nemorálnosti vládních reforem

 

Většina z nás před minulými volbami vyslyšela volání pravicových stran o potřebě razantních reforem a nastolení rozpočtové odpovědnosti. Tak abychom neskončili jako Řecko, jak se tehdy říkalo.

 

Dnes se většina z nás cítí podvedena. Naše bláhová představa byla taková, že si utáhneme opasky a vláda bude dělat všechno proto, aby pro nás těžké období využila k tvrdé práci, došlápla si na korupčníky, omezila výdaje a zmírníla nesmyslné ceny vládních zakázek. Na této úrovni byla uzavřena smlouva občana se státem v podobě pohodlné vládní většiny pro koaliční strany.

 

Místo odpovědné práce vlády přišel několikaletý maraton skandálů a odhalení, po němž má máslo na hlavě snad úplně každý. Po těchto letech, které symbolicky zakončily interní nahrávky Věcí Veřejných a dua Bém-Janoušek, vláda přišla s reformami a zvyšováním daní. Jako voliči jsme čekali, že padne nějaký exemplární trest, že se něco změní, ale jediný, kdo byl v podstatě potrestán, jsme opět byli my.

Reklama

 

Vláda se kasá, kolik miliard přinesou nové daně. Něco hodí pět, něco třicet miliard. To jsou ale čísla naprosto směšná v porovnání s nějakými sto miliardami, o kterých se běžně mluví, jakožto o roční částce, která se u nás rozkrade.

 

Nyní žijeme ve státě, kde neexistují nezávislé soudy, policie ani politici. Stát není schopen ochránit svého občana, naopak se občan skrze politický tlak stává loutkou v rukou soukromých korporací. Jak jinak si vysvětlit nevypověditelné důchodové pojištění, či strmě vzrůstající ceny plynu poté, co stát před několika lety vyhlásil právě plynu masivní podporu. Nyní jsme svědky nekontrolovatelného využívání a zneužívání občanů na všech úrovních, kdy naše daně slouží pouze k nakrmení dalších nenasytných a zmanipulovaných tendrů.

 

Zatímco před posledními volbami nás ještě zajímal budoucí osud vlastní země, dnes se naše problémy stáhly do horizontu jak přežít několik dalších měsíců. Když dnes někdo říká důchodcům, kteří mají tak akorát na suché rohlíky, že je třeba utáhnout si opasky, je to jak flusnutí do tváře. Razantní škrty v rozpočtu, stejně jako razantní rozpočtová nekázeň totiž pro běžného občana vyjdou zhruba na stejno, pokud nejsou doprovázeny také signifikantním omezením plýtvání ve státní správě.

 

Na závěr chci říct, že jsem si nikdy nemyslel, že budu psát natolik levicové texty. Je to ale současná vláda, která mě nutí takto uvažovat.