Mám už po krk nových a nových hradních analýz o potřebě návratu politiky, o touze po národním státu, o nutnosti budovat obchodní partnerství s Ruskem, protože jinak se Klaus zlobí, nerozumí a další podivné výrazy. Máme přeci silnou korunu, zdravé banky, tak proč se vázat na Unii, která jde do horoucích pekel.
Na svých téměř nulových úsporách jsem díky té skvělé silné a pevné koruně solidně prodělal. V hlavně musím znovu přepočítávat kolik co stojí, když si chci pořídit něco za hranicemi. A ptám se kdo za to může. Jelikož jsem člověk bez ekonomického vzdělání, hledám nejsnadnější oběť a tou je Klaus. Provinční euroskeptik, který nevidí korupci, kamarádí se s pochybnými lidmi a nenávidí cokoliv západního. I díky němu se v zahraničním tisku objevily reportáže o české korupci, i díky němu jsme známi jako podivná země z východní Evropy.
Já se zlobím, mouřím oči, já vztyčuji prst. Nevím, kde se to vzalo, ať chceme nebo nechceme Klausovi se podařilo otočit naší zemi k obecné evropské skepsi, ba co víc, začali jsme si jí užívat. Kdy naposledy člověk slyšel větu „tohle by se na Západě nestalo“? Místo toho akorát jeden poslouchá řeči o nových, hrozných nařízení EU. Začali jsme řešit hlouposti a nevidíme to podstatné – odkláníme se od Západu.
Přestali jsme se porovnávat se Západem ve chvilkovém oparu z vlastní brilantnosti. Prý nové Švýcarsko, cha leda tak houby (původní slovo si čtenář doplní sám)! Máme snad vlastní elity, které jsou schopny posouvat náš stát? Západ, ač v krizi je pořád někde naprosto jinde než jsme my. A ano, pro nás je pořád výhra přibližovat se k Západu, byť v krizi. To, že si bereme ze Západu to nejhorší, je jen naše chyba a předposranost.
Už mě unavuje vidět znovu a znovu ten odporný pruhovaný oblek, unavují mě ty novotvary. Unavuje mě, že musím psát blog o něčem podobném. Ano unavuje mě Klaus.