Marketingoví specialisté už vymysleli mnoho různých perverzí srovnatelných s komunistickými transparenty a povinnostmi prvomájových průvodů, ale jedna vede nade všemi. V půlce prázdnin nutit nebohá dítka, aby už pomýšlela na nákup nových pomůcek na dalších deset měsíců.
Přece je to ona časová neohraničenost, nekonečnost času dětských her, prázdnin u prarodičů, které malému človíčkovi připadají jako věčnost. Vzpomínám si, že v mém dětství byly prázdniny nekonečné, nekonečné právě kvůli tomu, že nebyly vyplněné konkrétními schůzkami, termíny, meetingy a deadliny. Jeden si hrál a nic nemělo časového určení. Nic nebylo plánované a když rodiče řekli, že se jede na výlet, tak se neplánovaně jelo. Až poslední týden byl naplněn kupováním sešitů a školních potřeb.
Norský antropolog Thomas Hylland Eriksen ve své světoznámé Tyranii okamžiku upozorňuje na fakt extrémní rychlosti subjektivního plynutí času v informační společnosti. Zkrátka v dnešní době pocitově měsíc uplyne mnohem rychleji, než tomu bylo třeba na české vesnici 19. století. Eriksen toto rychlé plynutí času vysvětluje množstvím informací a činností, kterými je časová jednotka dejme tomu měsíce vyplněna. Zatímco v 19. století se za měsíc téměř nic nestalo – jedna pouť, někdo umřel a malý Josífek spadl do potoka… Dnes se za měsíc odehraje tolik různých věcí – ať už na rovině personální – každý víkend výlet někam, desítky meetingů v týdnu, nebo mediálně informační – občanská válka tu, ta podvedla onoho, ten se rozvedl s tou, Michal David ono, Karel Gott to…
Doba od jedné informace k druhé se zkrátila téměř na sekundy, oproti informačním mezerám v řádu týdnů v 19. století. A proto nám podle Eriksena čas tolik letí. Nikdo dnes netráví večery tím, že sleduje jak slepice zalézají do kurníku. Pokud chceme zpomalit, je třeba nepřijímat informace, ocitnout se v bezčasí, nemít dny a týdny rozparcelované na hodiny.
Stejné je to i s letními prázdninami, pokud je v půlce rozdělíme reklamní kampaní „zpátky do školy“, obereme děti o půlku prázdnin a hlavně o požitek archetypálního bezčasí. Pokud nebude podobná kampaň přímo zakázaná ze zákona, je na rodičích, aby onu zrůdnost před dětmi zatajili. Dětské prázdniny jsou totiž posvátná věc.