Rakovina je nemoc, která straší lidstvo už nějaký rok. Její největší problém tkví v tom, že vlastně nevíme proč vzniká. Víme, že nemáme kouřit, jíst nezdravě, víme, že pokud nemoc měli rodiče, budeme i my náchylnější. Dokážeme určit pravděpodobnost, ale nikoliv přesný důvod. I nekuřák může umřít na rakovinu plic, zatímco jedlík klobásek může vesele žít do devadesáti. Víme, že každý den v těle vzniká bujení buněk, které potenciálně může přerůst ve zhoubný nádor. Většinou se tak ale nestane. Co je tím spouštěčem?
Angelina Jolie se rozhodla velmi komplikovanou a drahou operaci, kdy jí byla nahrazena přirozená tkáň prsu implantáty. Zdůvodnila to tím, že její matka neúspěšně bojovala s rakovinou prsu po deset let a zemřela v 56 letech. Angelina po ní zdědila gen BRCA1 a doktor u ní odhadnul riziko rakoviny prsu na 87% a riziko rakoviny vaječníku na 50%. Angelina se rozhodla jednat. Její výpověď naleznete zde:
http://www.nytimes.com/2013/05/14/opinion/my-medical-choice.html?hp&_r=0
V první řadě je třeba se ptát proč vůbec doktor někomu zdravému oznámí, že na 87% onemocní těžkou nemocí a jeho výhlídky nejsou dobré. 87% je číslo, které je pouhou statistikou z nějakého celkového počtu pacientů, ale vůbec nic neříká o tom, co čeká právě dotyčného jednotlivce. Vlastně je i zajímavá otázka, na základě čeho se vypočítá s takovou přesností pravděpodobnost onemocnění rakovinou. Navíc v době, kdy se rozmáhá studium epigenetiky, kdy se ukazuje, že geny samotné nejsou fatálně určující. Jde o kontext, čtení, a to, jak se tělo geny řídí. Genetický fatalismus zdá se být minulostí. Ukazuje se, že hlavní je kontext v jakém se BRCA1 vyskytne. Tento kontext rozhodne, zdali se spustí rakovinné bujení či nikoliv, nejde o nějakou přímou genetickou predestinaci.
Říci někomu, že vědci spočítali, že s pravděpodobností 87% (číslo také neříká kdy se tak stane, Angelinu to mohlo potkat třeba v devadesáti) dostane rakovinu a zemře se podobá očarování jedince u primitivních kultur. Samo vědomí, že člověk byl očarován zlým kouzlem a stane se mu něco špatného, stačí k tomu, aby se tak často stalo. Psychosomatika v tomto případě hraje mocnou roli. Angelina se svým preventivním zákrokem rozhodla řešit tíživou situaci, která ale vůbec nemusela nikdy nastat. Stejně tak tisíce žen a mužů po celém světě budou chtít znát pravděpodobnost, že je něco takového potká. Je to v zásadě velmi dobrá správa pro soukromé kliniky jako je Pink Lotus Breast Center (kde se Angelina léčí), které čeká doslova zlatý věk s preventivními zákroky. Stačí, aby doktor odhadl riziko na 70% a pak pacient už rozbije veškeré své úspory, aby toto „očarování“ smazal. Podobnost s různými trepanacemi lebek, pojídáním kusů lidského masa atd. je až zarážející.
Tím celým se vůbec nechce říct, že věda je nějakou magií, vědci každý rok postupují v léčbě rakoviny úžasným tempem, ale zrovna tento konkrétní způsob „očarování vědou“ je opravdu zrůdný. Doktor, který podobným způsobem léčí své pacientky by měl jít do vězení. Navíc stačí, aby vědci neodstranili jedinou buňku a celá věc může propuknout i po takto komplikovaném zákroku. Tělo se s operací nemusí vyrovnat, což může také způsobit onemocnění jakéhokoliv typu.
V základu ale stojí jedno: lékař nemá právo zdravému člověku ničit život statistickým číslem. Pak se celá situace začíná podobat preventivnímu zavírání lidí do vězení, pročež pravděpodobnost, že něco ukradnou je 87%.