V diskursu běžného občana byla nahrazena větou: „To je zase nějaká blbost z Unie.“ Na co tato změna odkazuje? Především je to naše změna chápání Západu jako vzoru. Dostali jsme dojem, že když už jsme sjezdili veškerá západní letoviska, jezdíme nakupovat do Drážďan lepšími auty než mají Němci, že už nám Západ nemá co dát. Přece v té naší zahrádce je nejlépe. A co nám nějaký ouřada z Bruselu bude nařizovat co a jak! Však nám chce zakázat syrečky, nakládané hermelíny a svíčkovou ze včerejška!
Předně je třeba říci, že se v minulých letech díky naším „elitám“ vytvořila naprosto mylná představa toho jak to na západě funguje. Máme dojem, že každé další nařízení nás sune do byrokratických osidel někoho, kdo nám nerozumí, kdo nás nutí se sjednotit s něčím, co je nám bytostně cizí. Dnes pro je pro nás EU synonymem buzerace. A jak by tady bylo krásně, kdyby Unie nebyla.
Když jeden ale pobývá v západních zemích, po chvíli si uvědomí jak málo jsou o nějaké EU. Francouzi jsou francouzští, Španělé španělští, Dánové dánští. Vyspělé země si žijí svým způsobem, nenechají si do ničeho kecat a z Unie si berou jen to, co se jim hodí. Proto se také nikdo nebojí nějaké ztráty suverenity. Proč by také měla nastat, mají politiky a úředníky, kteří se za ně dokážou postavit.
Hysterie z Unie u nás není tak starý pojem. Naplno propukla s našim slavným předsednictvím. Je to strach, kteří v nás vyvolali naši politici. Je to jejich strach z jejich malosti a neschopnosti obstát v evropském kontextu. Pravda je taková, že nás naši politici nejsou schopni ochránit v rámci demokratických principů a proto v nás vyvolávají představu, že za to může nějaká Unie. Přechod z tuhých paliv na plyn je vyhlášen státní prioritou a následně stát nedokáže udržet ceny plynu na rozumné míře. Vlastní elektřiny máme dost, ale protože ji „musíme“ vyvážet, tak se u nás musí zdražit. Neschopnost čerpat dotace, vyjednat výjimku, fotovoltaika atd..
Místo toho, abychom si byli schopni dupnout, nadáváme. Místo toho, aby nás politici byli schopni ochránit, tak v nás zasévají strach. Ostatně to je naše národní potřeba. Když se podíváme na naší historii, českým normálem je být pod něčí nadvládou, trpět a nadávat u piva.
Dohonili jsme ale opravdu Západ? Předehnali jsme ho? Naše samostatná období trvala vždy jen krátce a byla nahrazena něčím mnohem tragičtějším než bylo to, od čeho jsme utíkali. Že z nás bude druhé Švýcarsko, je s naším morálním póvlem úsměvné. Jako solitér nikdy na evropské mapě nebudeme. Situace je taková, že buď se můžeme stát členy evropského společenství, nebo ruskou dačou. Žádný jiný kompromis není. Tak se snažme jednou nepřiklonit k někomu na koho se lépe nadává, ale dělejme něco sami!